Česká a slovenská psychiatrie

Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

zprávy / news

ZPRÁVA ZE DVOU "HOLANDSKÝCH" KLUSŮ, KONANÝCH V APOLINÁŘI (KLINIKA ADIKTOLOGIE)
25. 4. 2024 a 30. 5. 2024

Laskavostí MUDr. (stomatologie) et MUDr. (všeobecné lékařství) Olgy Pecinovské, vedoucí psychiatričky ženského lůžkového oddělení Kliniky adiktologie, nám bylo umožněno vésti výše zmíněné Klusy.

Při pohledu na historii apolinářských Klusů (Klub usilujících o střízlivost) jsme zjistili, že první holandský Klus se datuje ze 14. 5. 1987. Jak k tomu došlo? V té době (11.15. května) se Petru Bošovi podařilo neuvěřitelné: zorganizovat v Praze první Mezinárodní kongres rodinné terapie. Zúčastnilo se jej 1629 registrovaných delegátů, z toho 979 z nesocialistických zemí. Na kongresu byla založena Mezinárodní asociace rodinné terapie (IFTA).1 Jak se holandští kolegové do Apolináře tehdy dostali? Na to vzpomínal náš bývalý kolega z Výzkumného ústavu psychiatrického Dan Pokorný (1951-2017), později privátní docent na univerzitě v Ulmu a Soukromé univerzitě Sigmunda Freuda ve Vídni2 v textu zaslaném prvnímu z autorů: "Také vzpomínám, jak jste na prvním Mezinárodním kongresu rodinné terapie v Pakultu spontánně pozval úředně neprověřené cizince k návštěvě Apolináře, při kterémžto pozvání vedle mne sedící ředitel jednoho ústavu mrtvolně zesinal".3 Hosty z Nizozemska si přišlo poslechnout do síně Stanislava Kotulana v Apolináři celkem 200 účastníků. Kromě hostů "na pravici" to "na levici" byli pacienti Apolináře, pacientky z Lojovic a pacienti z Červeného Dvora.4 (Mimochodem: síň Stanislava Kotulana je v Apolináři stále označena nesprávně jako "Síň St. Kotulána".)

Dospěli jsme tedy ke třem "holandským" Klusům, což jest možno považovat za začátek tradice.

Při pozdravech a loučení se na posledních dvou Klusech opět vynořila vzpomínka na Stanislava Kotulana (19101980), prvního předsedu Klusu. V roce 1967 použil Jaroslav Skála prvně melodii francouzské písně "Frere Jacques" (J. P. Rameau5) s vlastním textem na vítání a loučení: "Ahoj Stando / Ahoj Stando / Jak se máš / Jak se máš / Sejdeme se zase / Sejdeme se zase / Ve čtvrtek / Ve čtvrtek.6

Na Klusu dne 25. 4. 2024 jsme vyjádřili náš dík Olze Pecinovské pozdravem: "Ahoj Olgo / Ahoj Olgo / To koukáš / To koukáš / Tak jsme tady zase / Tak jsme tady zase / Z Holandska / Z Holandska". Velikým obohacením tohoto Klusu byla účast Viktora (Vítězslava) Müllera, který se z New Yorku, kde pracoval s bezdomovci, vracel přes Prahu do svého domova v Amsterdamu a přijal pozvání na Klus. Byl od roku 1967 členem kapely Framus Five, kde hrál na dechové nástroje a studoval na pražské konzervatoři hru na pozoun. Po odchodu do Nizozemska koncem šedesátých let vystudoval Královskou konzervatoř v Haagu, obory hudební pedagogika (hlavní obor), klavír, zpěv a sborové dirigentství. Koncem sedmdesátých let studoval v San Francisku hudební filozofii. Puzen potřebou přenést hudbu z koncertního sálu mezi lidi vytvořil vlastní metodu založenou na hledání střední pozice v kardinálních ctnostech (moudrost, uměřenost, statečnost, spravedlnost) a spojení těchto se základy hudby (melodie, takt a rytmus, harmonie, dirigování). Podle něho má člověk stejné fundamenty jako hudba a jejich aktivní spojení vede k eudaimonii, pocitu blaženosti a harmonie v duši.7 Viktor Müller nezatěžoval přítomné teoretickým výkladem, nýbrž okamžitě přistoupil k praxi, kdy charismatickým způsobem za pomoci kánonického zpěvu vytvořil okamžitě pocity silné skupinové sounáležitosti, harmonie a eudaimonie. Ukázka jednoho použitého kánonu, původně tradicionálu8, s originálním českým textem Viktora Müllera:

"Já mám rád kytky a hlavně narcisy / Já mám rád kytky a horské vrcholy / Rád sedím u krbu v ruce mám Kofolu / Nepiju nepiju nepiju ne nepiju." Tento kánon proplétal - mimo jiné - s kánonem: "Drahé / Dámy nejste v tom samy / Jsou s Vámi i rodiny / Přátelé a našinci." (Originální český text J. M. Nerad). Původně se jedná o ikonickou skladbu "Blue Moon" (Richard Rogers hudba, Lorenz Hart text), která je mimo jiné hymnou fanoušků fotbalového klubu Manchester City.9 Paradoxně jde také o značku piva, což se hodí podstatně lépe k fotbalovým fanouškům nežli na Kliniku adiktologie.10

Pauzy mezi sborovým zpěvem byly vyplněny zajímavými informacemi Igora Slouky (narozen 1937), po základní léčbě (říjen 1970 - leden 1971) nejdéle nepřetržitě abstinujícího žijícího pacienta Apolináře. A neméně zajímavými vstupy Zlatice Dobošové, která se velice angažuje v pomoci "našinkyním" a do Apolináře ten den přivezla na detoxikační jednotku k hospitalizaci novou pacientku s počínajícím deliriem tremens.

Vyjímáme z deníků pacientek: "Dnes byl úžasný Klus, který mi vykouzlil úsměv na rtech a zahřál u srdce." "Dnešní den naprosto opanoval Klus. Byl to pro mě jedinečný zážitek a ještě teď prožívám pocity z něj. Úplně mě pohltil apolinářsko-lojovický duch a hltala jsem každé slovo. Zlatým hřebem všeho byl pan kapelník Müller. Úžasné. Cítím souznění, lásku, vděk, sounáležitost, sílu, rovnováhu. A mám pocit, že se na nás shora díval i pan profesor Heller."

"Ještě pořád vstřebávám zážitek ze včerejšího Klusu. Tohle byli neskuteční lidé. Po skončení jsem se s nimi zapovídala a pak jsem se do půl desáté ani nestihla odlíčit. Zpívaly jsme s Týnkou písničky, které nám dovezli, bylo to super. Opravdu jsem si to moc užila! Škoda, že už je nikdy neuvidím."

V tom se tato pacientka zmýlila, neboť na Klusu 30. 5. 2024 jsme byli zpět, bohužel bez Viktora Müllera, na kterého minulý Klus udělal velmi silný dojem a všem zaslal následující pozdrav:

"Milí účastníci dnešního Klusu, zdravím Vás z deštivého Amsterdamu a přeji Vám hezký dnešní večer májový. Rád vzpomínám na naše setkání na Klusu 25. dubna t. r., na Váš zájem a otevřenost k programu, který jsme Vám přivezli z Holandska. Často zde o tomto Klusu vyprávím a vyzdvihuji, že jste byli jediná skupina zpěváků, která neudělala chybu a nespadla do pasti lehké doby "Já mám rád kytky... a hlavně narcisy". Ve rčení "Co Čech, to muzikant" bude asi hodně pravdy. Vydržte s kofolou v ruce a zachovejte si Vaši bezelstnost a zvídavost, která je motorem vývoje lidské duše. "Duj" - amsterdamsky "ahoj". Viktor."

Klus 30. 5. 2024 byl pracovní. Ke slovu přišly pacientky, které v minulosti recidivovaly (celkem sedm), všechny recidivovaly po letech abstinence (v průměru osm let), všechny se domnívaly, že zvládnou kontrolovaně pít, a všechny, kromě jedné, ztratily okamžitě kontrolu. Pokusy zapisovat si množství vypitého alkoholu rychle ztroskotaly, ruku v ruce se ztrátou kontroly. Nejdůležitější bylo, že si všechny dříve nebo později uvědomily, že samy recidivu nezvládnou, vyhledaly pomoc a opět začaly abstinovat.

Vrcholem Klusu bylo vystoupení Ing. Daniela Gawlika (narozeného 1973), syna bývalého apolinářského pacienta stejného jména. Jeho otec (narozený v roce 1943), závislý na alkoholu, prodělal základní dobrovolnou léčbu v roce 1978 a až do svého skonu v roce 2020 abstinoval. Byl vysoce aktivní v doléčování, 11 let pracoval v redakci "Zápisů z Apolináře", z toho se 8 let staral o grafickou úpravu a ilustrace. Syn vzpomínal na týdenní vícečetnou rodinnou terapii v Lojovicích, kterou prodělal jako osmiletý pod vedením Arnoštky Maťové a Jiřího Hellera. Zprávu z této rodinné terapie publikoval jeho otec v Zápisech z Apolináře.11 Citujeme Daniela Gawlika juniora: "Apolinář přispěl k tomu, že jsem se mohl poučit z chyb svého otce a prošel dospíváním, a to až do dneška bez karambolů." "Za nejdůležitější hodnotu považuji naprostou upřímnost vůči sobě samému." Též pohovořil o pevné víře své a své manželky, v tomto ohledu nám připomněl Arnoštku Maťovou. Klus ukončili společně se svojí chotí Kamilou požehnáním všem přítomným, bylo prodchnuto dodáváním naděje ve smyslu: "Naděje je uvědomění si možnosti dosáhnout cíle".12

Poznámka: Jména všech uvedených osob jsou publikována s jejich explicitním souhlasem. Daniel Gawlik nám napsal: "Klidně nás uveďte celými jmény včetně táty. Daniel Gawlik je v apolinářských kruzích pojem. Navíc každého bude moci "více trknout", že úspěšná léčba může pozitivně ovlivnit i následující generace."13

Jindřich Mischa Nerad M.D.
Nevázán k žádné instituci, finanční podpora žádná
Ludmila Neradová M.D.
Nevázána k žádné instituci, finanční podpora žádná

Literatura