Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

zprávy / news

ISSN 1212-0383

MICHAL MARŠÁLEK ZEMŘEL

Není to tak dlouho, co jsme zmiňovali s kolegyní, že je dobře, že se o lidech jako Michal Maršálek píše ještě v době, kdy žijí. A sešel se den se dnem a bohužel už o Michalovi píšeme ve chvíli, kdy již není mezi námi, odešel 15. srpna 2023.

MUDr. Michal Maršálek, CSc., se narodil 27. dubna 1949 v Praze, promoval v roce 1973 na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, v roce 1977 složil první a v roce 1981 druhou atestaci z psychiatrie. V roce 1990 obhájil dizertační práci na téma "Prevalence a rizikové faktory tardivních dyskinezí při dlouhodobé psychofarmakologické léčbě". Psychoterapeutický a hypnoterapeutický výcvik absolvoval u doc. Černého. Absolvoval stáže ve Francii a Dánsku. Od roku 1973 pracoval jako sekundář v nemocnicích v Kosmonosech a Bohnicích a také jako výzkumný pracovník a odborný asistent Psychiatrické kliniky 1. LF UK a později Psychiatrického centra Praha, kde se podílel na pregraduální i postgraduální výuce. Od roku 1994 byl pověřen vedením příjmového primariátu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. V roce 2017 byl emeritován a těžiště své práce přenesl do publikační, pedagogické a mentorské role, zůstával však aktivní v týmu nemocnice. Byl ženatý, je otcem syna a dcery.

Jako hlavní řešitel se podílel na grantech Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví, mezinárodních psychofarmakologických studiích léčby bipolární afektivní poruchy a schizofrenie. Jeho účast na domácích a zahraničních kongresech byla pravidelná, řadu let se podílel na přípravách konferencí České neuropsychofarmakologické společnosti v Lázních Jeseník a České společnosti pro biologickou psychiatrii v Lázních Luhačovice, zde se uplatnil i jeho zájem o problematiku vztahu psychopatologie a umělecké tvorby. Byl spoluorganizátorem česko-francouzských psychiatrických sympozií, dlouholetým členem výboru České neuropsychofarmakologické společnosti, členem České psychiatrické společnosti, Světové společnosti pro biologickou psychiatrii. Pracoval v redakční radě časopisu Psychiatrie, byl členem poradního sboru České a slovenské psychiatrie. Pravidelně publikoval v domácích i zahraničních časopisech, kde je autorem či spoluautorem více než 350 odborných sdělení, posterů, abstrakt či článků. Je spoluautorem učebnice Psychiatrie, monografie Postupy v léčbě psychických poruch a dalších menších kolektivních publikací. Mezinárodní proslulost pak získal jeho výklad díla rakouského sochaře F. X. Messerschmidta. Jako "začínající básník" od roku 2007 publikoval dvanáct básnických sbírek, z nichž Černá bere (Dauphin 2014) byla v roce 2015 nominována na cenu Magnesia Litera.

Blízká spolupracovnice Simona Papežová vzpomíná: "Michal byl mým dlouholetým primářem, prožili jsme spolu mnoho nelehkých chvil, on v roli primáře, já jako vedoucí lékařka příjmového akutního oddělení. Ano, Michal uměl psychiatrii. Věřím, že všichni kolegové, kteří za léta jeho praxe v Bohnicích prošli jeho primariátem, by se mnou souhlasili, že se od něj naučili nejen jak léčit duševně nemocné, ale také, jak k pacientovi přistupovat, jak o něm přemýšlet, vnímat důležité aspekty jeho života. V dobách, kdy to ještě zdaleka nebývalo zvykem, jsme každý týden na primářské poradě dlouze hovořili s každým pacientem, radili se v týmu lékařů, sester i zdravotně-sociálních pracovnic, jak pacientovi nejlépe pomoci. Vzpomínám na vizity na zahradě pavilonu I, kdy jsme s pacienty u kávy vše probírali… Michal si přes svůj široký záběr vždy našel čas, abychom s ním mohli zkonzultovat situaci, ve které jsme si nebyli jisti správným řešením či si nevěděli rady. Byl otevřený diskusi, empatický jak ke svým podřízeným, tak k pacientům. Vždy dodržel slovo, co slíbil, to splnil. Neoplýval organizačními schopnostmi, ale byl si toho vědom a s plnou důvěrou dokázal delegovat kompetence tak, aby jeho oddělení dobře fungovala. Již před 15 lety bylo zřejmé, že bojuje s těžkým neurodegenerativním onemocněním. V Bohnicích se většinou ví vše, ale Michalovo trápení bylo tabu pro všechny. Statečně se přes progresi potíží dále věnoval své pracovní, vědecké i umělecké kariéře. Není možné nevzpomenout na něj jako na excelentního řečníka, kdy na jeho přednáškách bylo vždy plno. Ano, věnoval se důležité oblasti extrapyramidových poruch, ale jen téma by sál nezaplnilo. Při jeho přednášce se nikdo nikdy nenudil. Jeho přednes doplněný prezentací a videi byl pro něj osobitý. Sama vzpomínám také na několik vernisáží jeho básnických sbírek, spojených s autorským čtením. To byla zase úplně jiná rovina Michala jako mimořádného člověka. Považuji za své životní štěstí, že jsem se v životě setkala a měla čest úzce spolupracovat s osobnostmi, jako byli Oldřich Vinař a Michal Maršálek. Otisk jejich vnímání psychiatrie s přesahem do vnímání světa ve mně navždy zůstane."

Osobní přítel, dlouholetý lékárník Nemocnice Bohnice Mgr. Pomykacz vzpomíná: "Kdo tvoří básnické texty a je básník jejich vlastníkem, nebo pouze zprostředkovává čtenářům našeptávání múz, jak se domnívali v antickém Řecku? A jakým způsobem se naladit, aby bylo možné vzkaz vůbec zachytit a předat? Pro svou vlastní tvorbu přijal Michal Maršálek asi takové vodítko: Báseň je zpravidla dobrá, pokud se z ní sám (a nejen o sobě) něco dozvím. Chápání tvorby jako něčeho, co nás přesahuje a zároveň spojuje s druhými nebo se světem vůbec. Chtěl bych zde citovat Jamesa Wrighta: "Byl jsem dnes moc šťastný, tak jsem napsal tuhle báseň."

Milý Michale, moc si vážím našeho dlouholetého přátelství, byl jsi mým učitelem, vzorem, gestorem. Děkuji, že jsi byl součástí mého života, a teď na tebe myslím, když si čtu tvé básně.

PS.: Pokud máte zájem si něco od Michala přečíst, je to tady: https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/michal-marsalek-7897

Simona Papežová, Jan Pomykacz, Marek Páv

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2023;119(5): 209 -210

Zpět