Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

recenze

ISSN 1212-0383

Heretiková-Marsalová A, Heretik A.
NARCIZMUS.
ZDRAVÝ A PATOLOGICKÝ.

Bratislava: Ikar, a.s., 2021, 150 s.

Velké, vděčné a věčné téma. Literatury o narcismu není nikdy dost. A nyní vyšla z plodné spolupráce manželů Heretikových, krátce po jejich knize ?Sny? (recenze v České a slovenské psychiatrii¹), jejich další společná publikace. Jde o logický krok, neboť oba autoři se touto problematikou zabývají již léta a materiál měli již zčásti připravený.^2-6

Co se týče vlastního narcismu, hned v úvodu se sympaticky navzájem diagnostikují: na jedné straně filobat s kůží hroší, na straně druhé oknofilka s kůží velejemnou. Již z tohoto úvodu je patrno, že autoři téma pojali čtivě jak pro odborníky, tak pro laiky. Nechybějí kapitoly o Narcisovi coby archetypu a literárním hrdinovi, kde - mimo jiné - defilují Dostojevskij (Raskolnikov), Hesse (Narcis a Goldmund), Milan Kundera (Svátek bezvýznamnosti) , Rudolf Svoboda, který spáchal sebevraždu oběšením na bicyklovém řetězu a jehož prvotina, román Narcis, vyšla až po jeho smrti. Osobně bych do této řady přidal L. N. Tolstého, jehož narcismus jak osobní, tak literární (znázorněný především v "Otci Sergejovi") popsal v červnu 1922 N. J. Osipov při své první přednášce ve vědecké společnosti Purkyněho: "Zápasem sexuálních snah narcistických, smyslnosti a něžnosti a ozýváním se pohnutek ideálních vzniká stálý rozpor v duši Tolstého, jenž mu nedopřává samolibé spokojenosti průměrného narcisty."⁷

Poutavě jsou podány kapitoly o osobnosti, poruchách osobnosti a pochopitelně o narcistické poruše osobnosti, včetně narcismu coby psychologické proměnné. Autoři čerpají hojně z kvalitní publikace Praška a kol.,⁸ což je v knize vůbec nejvíce citovaná práce. Upozorňují na fakt, že (podle Schlegela) používal Freud výraz "narcismus" v osmi různých významech. V souvislosti s Michaelem Bálintem (filobatové a oknofilové), Gabbardem a Rosenfeldem (hrubokožci a tenkokožci) a narcismem zdravým a patologickým je uveden dvoudimenzionální model narcismu druhého z autorů - analogicky k Eysenckovu modelu osobnosti. Řada čtenářů jistě přivítá možnost změřit si orientačně vlastní narcismus (nestandardizovaným) dotazníkem NPI-16.

V kapitole o psychodynamické psychoterapii zaujme srovnání přistupů Heinze Kohuta a Otty Kernberga. Ve spojení s Kohutem si dovoluji jedinou připomínku k jinak povedené publikaci: chybí v ní zmínka o Václavu Mikotovi, podle mého osobního názoru nejlepším psychoanalytikovi mojí generace. Zprávy z psychoanalytických sezení u něho jsem měl téměř z první ruky, byla u něho totiž ve cvičné analýze moje celoživotní souputnice. Podle Mikoty nám Kohut umožnil nahlédnout, že "narcistický" pacient není člověk, který by měl "raději sebe než ty druhé", ale je otrokem své povinnosti být "zcela výjimečným člověkem", protože v opačném případě by "o nej nikdo ani bicykel neoprel", zemřel by v bídě jako všemi opuštěný asociál. Původní "narcistický pacient" byl reinterpretován jako nositel narcistické nerovnováhy. Toto přeznačkování nejlépe ilustruje následující anekdota:

Sešli se po třiceti letech dva spolužáci. Jeden z nich byl slavným spisovatelem, druhý instalatérem. Měli si o čem povídat. Po dvou hodinách zábavy řekl ten spisovatel: "Je mi nějak trapné, že si povídáme jen o mně. Nemohli bychom změnit téma? Například, co si myslíš o mé poslední knize?"9

V protikladu k této anekdotě uvádím oblíbenou, poněkud vulgární anekdotu druhého z autorů, kterou zde publikuje již podruhé (poprvé v knize "Humor"10) a která poněkud jinak, ale přesto velice osvětlujícícm způsobem vrhá světlo na narcistickou problematiku:

"Mladá žena nastúpí do výťahu v newyorskom mrakodrape. Po chvíli sa pozrie na muža, ktorý stojí v kúte, a prekvapene sa pýta:
Ž: Nie ste vy Robert Redford?
M: Som, a čo má byť?
Ž: A nemohla by som vám ho vyfajčiť?
M: No mohla, ale čo z toho budem mať ja?"

Kazuistiky jsou vždy potěšením, tak je možno nahlédnout do terapeutické "kuchyně" kolegů. Jsou zde uvedeny čtyři. Při čtení jsem se nemohl ubránit vzpomínkám (kdy se vlastně člověk stává pamětníkem?) na psychoanalytickou "školičku" v období před rokem 1989, kde "narcismus" byl abundantně probírán a nemohl chybět v otázkách při závěrečné písemné zkoušce. S manželkou jsme hltali dostupnou literaturu, prezentovali jsme tehdy "terciární narcismus", o kterém v souvislosti s "geniálnickou" pubertou (podle Siegfrieda Bernfelda z roku 1922) referoval Otakar Kučera.¹¹ A jako pětinásobný prarodič pak vzpomínám na následující výrok: "Na psyché dítěte má vliv i širší kruh rodinný. V prvé řadě děd a babička, kteří jsou prostředníky mezi rodiči a dětmi. U nich nenasytný dětský narcismus nalezne vždy plného porozumění, oni nevychovávají, oni pouze milují."¹² Podobně jako v recenzi knihy "Sny"¹ si dovoluji zakončit haiku druhého z autorů, uvedené v publikaci:

NOVÉ AUTO
Narcis zhliadne sa
dúhovo sfarbený
v jazierku nafty.

Jindřich Mischa Nerad M.D.
nevázán k žádné instituci
finanční podpora: žádná
Sloterkade 27 C, 1058 HE Amsterdam, Nizozemsko

LITERATURA

1. Nerad JM recenze knihy: Heretik A, Heretiková Marsalová A. Sny. Využitie v psychoterapii a osobnostnom raste. Bratislava: Ikar a.s., 2020. Čes a slov Psychiat 2021; 117 (2): 103.
2. Heretik A, Uhrová D. Narcizmus v sne a sen o narcizme. Psychiatria 1998; 5 (3): 140-144.
3. Marsalová A. Kazuistika. Psychodynamický prístup k narcistickej poruche osobnosti. Psychiatria 2006; 13 (3-4): 241-247.
4. Marsalová A. Narcizmus a narcistická porucha osobnosti. Atestačná práce 2006. 1. vydání. Bratislava: Zuzana Číčelová pro Lundbeck Slovensko s.r.o., 2008: 61.
5. Heretiková-Marsalová A. Zdravý vs. patologický narcizmus I. - pohľad psychiatra. Psychiatria - Psychoterapia - Psychosomatika 2020; 27 (1): 32-35.
6. Heretik A sr. Zdravý vs. patologický narcizmus II. - pohľad psychológa. Psychiatria - Psychoterapia - Psychosomatika 2020; 27 (1): 36-39.
7. Janota O. N. Osipov: Tolstois Kindheitserinnerungen. Ein Beitrag zu Freuds Libidotheorie. (Imago Bucher II. lnternaionaler psychoanal. Verlag Leipzig, Wien, Zurich, 1923, str. 171.) Čas. Lék. čes. 1923; 62 (44): 11841185.
8. Praško J a kol. Poruchy osobnosti. Praha: Portál 2003.
9. Mikota V. Podíl intrapsychické nerovnováhy při vzniku, udržování a léčbě adiktivních poruch. Adiktologie 2009; 9 (Suppl.): 52-59.
10. Heretik A sr. Humor. Psychológia a psychopatológia komiky. Bratislava: Ikar 2019.
11. Kučera O. O sublimaci. Povaha, mechanismy a funkce umělecké tvorby. In: Psychoanalytický sborník 1947, redigoval MUDr. B. Dosužkov. Praha: Nakladatelské družstvo Máje 1947: 101-157.
12. Vondráček V. Hermina Hug-Hellmuthová: Význam rodiny v osudu jednotlivce. (Zeitschr. fur Sexualwissen. 1923. IX. 12.). Čas. Lék. čes. 1923; 62 (44): 1187.

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2022;118(2): 94 -95

Zpět