Česká a slovenská psychiatrie
Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS
dopisy redakci
- AKTUÁLNÍ ČÍSLO
- ARCHIV
- VYHLEDÁVÁNÍ
- PERIODIKUM
- REDAKČNÍ RADA
- PŘEDPLATNÉ
- INZERCE
- AKTUALIZOVANÉ
POKYNY
PRO AUTORY
- ISSN 1212-0383
- © Česká a Slovenská psychiatrie 2024
- © Galén 2024
Vážená redakce,
chtěla bych vás tímto e-mailem upozornit, že příspěvek doc. Jana Srnce, CSc. "Kritický komentář k dějinám psychologie" (Česká a slovenská psychiatrie 2021; 117 (2): 100-102) obsahuje nejen zbytečné osobní útoky na profesorku Plhákovou, ale také prokazatelně nepravdivé informace. Domnívám se, že by bylo nanejvýš vhodné, kdybyste tato tvrzení uvedli na pravou míru.
Docent Srnec uvádí: "?Volba HM, za jejichž názory se A. Plháková skrývá, překvapuje také proto, že sama byla olomouckou univerzitou koncem 60. let jmenována docentkou pro obor klinické psychologie a pravděpodobně na návrh téže univerzity získala od dřívějšího presidenta ČR titul profesorky."" Jak je uvedeno v obou vydáních její knihy Dějiny psychologie, paní profesorka Plháková se narodila v roce 1954, tudíž nemohla být habilitována koncem šedesátých let. Její působení na univerzitě začalo až v devadesátých letech a docentkou byla jmenována v roce 2000.
Docent Srnec dále uvádí: "Že by autorka nevěděla, jak na tom byla česká psychologie v období oněch 40 let? Inu, bylo jí šest let, když totalita začala; čili byla teprve před svou odbornou kariérou. Je možné, že tu totalitu raději sama zaspala, aby se probudila až ve volnějších poměrech?" V obou vydáních knihy Dějiny psychologie je uvedeno, že paní profesorka se narodila v roce 1954. Pokud autor tvrdí, že se narodila šest let před nástupem totality, pak to znamená, že totalitní režim se podle pana docenta u nás objevil až v roce 1960? Jelikož je pan docent Srnec ročník 1928, tak by mohl vědět, že největší represe probíhaly v letech 1948-1954, čili v době, kdy začal budovat svou profesionální kariéru.
Docent Srnec uvádí: "V čem je hlavní chyba autorky Dějin psychologie? V tom, že ve stati 15. 3. 1, nazvané "Kritika klinické psychologie" (s. 351-353), opřela svou "kritiku" o názor dvou zjevně předpojatých autorek R. Hare-Mustin a J. Marecek (dále jen HM) z hnutí tzv. "Kritické psychologie" (dále jen KrPs). Autorky se sice vydávají za "klinické psycholožky", avšak o jejich psychologické kvalifikaci lze vážně pochybovat."
Rachel Thies Hare-Mustin (1928-2020) byla významná americká psycholožka. Na Web of Science je uvedeno 946 citací jejích textů. Řadu let působila ve vedení Americké psychologické asociace (APA) a také obdržela několik cen za své životní zásluhy. Mimo jiné byla také vedoucí sekce Vědecké a profesionální etiky APA. Pokud má pan docent Srnec nějaké důvody pochybovat o její kvalifikaci, měl by se tedy obrátit na APA. Eventuálně může svou kritiku adresovat redakci časopisu American psychologist, kde letos vyšel text rekapitulující její přínos psychologii (2021, Vol. 76, No. 2, 393).
Docent Srnec uvádí: "PO nejsou nemocí, jsou to vývojové odchylky (bio-psycho-sociální deviace), čili v principu nejsou léčitelné." Profesorka Plháková o nich mluví jako o diagnózách, nikoliv jako o nemocích.
Není tedy jasné, co panu docentovi na této knize vadí. Možná ho zmátlo, že poruchy osobnosti jsou součástí Mezinárodní klasifikace nemocí. Tu však sestavuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Pokud se panu docentovi zdá název tohoto manuálu zavádějící, pak by měl kontaktovat WHO a upozornit je na jejich pochybení.
Se srdečným pozdravem
PhDr. Olga Pechová, Ph.D.,
Katedra
psychologie FF UP