Česká a slovenská psychiatrie

SOUHRN

Paranoidní syndrom je velmi často užívaný pojem, který se odvozuje od řeckého slova paranoia, znamenající šílenství. Jeho obsahem není jen pouhá vztahovačnost, nýbrž i řada povahových projevů jako je hostilita, sklon k  agresi, zlostnost, chyběni smyslu pro humor, pocity nadměrné důležitosti vlastní osoby a sklon k obviňování. Tyto vlastnosti se vyskytují i v rámci normální psychologie a klinického významu nabývají až vystupňováním intenzity a nápadnosti; exogénni vlivy hraji při rozvoji paranoidity zřejmě méně závažnou roli. Z biologických faktorů se uplatňují jak onemocnění psychiatrická, včetně poruch organicky podmíněných, tak onemocnění somatická. Významná je nedoslýchavost nebo dlouhodobé zneužívání alkoholu a  psychostimulancií. Z dynamických faktorů se největší důležitost připisuje mechanismu projekce. Z hlediska vývojové psychologie se uvádí, že paranoidita mohla pomáhat při přežití jedince. Klinicky nevýznamné známky vztahovačnosti se mohou objevit v důsledku neobvyklé situace. Nabude-li paranoidní reakce klinické závažnosti, musíme zvažovat možný rozvoj bludu. Současná nomenklatura uvádí již jen dvě jednotky s označením paranoidní - schizofrenii a specifickou poruchu osobnosti. Pojmu paranoidní by se mělo užívat pouze pro označení patologického stavu a neoznačovat jím prchavé reakce zvýšené ostražitosti a  vztahovačnosti.

Klíčová slova: paranoidní syndrom, paranoidní reakce, paranoický vývoj, biologické příčiny vzniku paranoidity, vztahovačnost, mechanismus projekce, vytváření bludu, paranoidní poruchy v MKN-10.

SUMMARY

Pavlovský P.: Paranoid Syndrome

The paranoid syndrome is a frequently used concept, derived from the Greek word paranoia, meaning madness (insanity). It does not only mean to be exceptionally touchy, but there are various manifestations of the patient's nature (personality) such as hostility, inclination to aggression, venomousness, lacking sense of humor, feelings of superfluous importance of the own personality, and the inclination to accusation of others. These qualities (demerits) occur also within the framework of normal psychology and reach clinical importance only after their intensity and conspicu-ousness becomes escalated; exogenous effects appear to play a less significant role in the development of paranoia. The participating biological factors encompass psychiatric diseases including those caused by organic damage as well as somatic diseases. Severe hearing loss and long-term abuse of alcohol and psychostimulant drugs play important roles there. Among dynamic factors, the mechanism of projection is supposed to be most important. From the standpoint of developmental psychiatry, paranoid qualities are considered to have been important for individual's survival. Clinically insignificant signs of being excessively touchy may occur due to an unusual situation. As soon as the paranoid reaction reaches clinical seriousness, possible development of delusion must be considered. Present terminology is listing only two diagnostic units with a paranoid denomination: schizophrenia and a specific personality disorder. The paranoid concept should only be used for denomination of a pathological condition and not for transient reactions of increased alertness and touchy reactions.

Key words: paranoid syndrome, paranoid reaction, paranoid development, biological causes of paranoid origin, being excessively touchy, mechanism of projection, formation of delusion, paranoid disorders in ICD-10 (ICD - international classification of dise