Česká a slovenská psychiatrie

Časopis
Psychiatrické společnosti ČLS JEP
a Psychiatrickej spoločnosti SLS

kongresy, konference, kursy

ISSN 1212-0383

INTERNATIONAL CONGRESS ON SCHIZOPHRENIA RESEARCH
28. 3. - 1.4. 2015, COLORADO SPRINGS, USA

Díky cestovnímu grantu ČNPS jsem se mohl zúčastnit kongresu zaměřeného na výzkum schizofrenie. Celkově byla témata dělena do následujících okruhů: kognitivní trakt, prodromy, dále animální studie, biomarkery, klinická neurochemie, neuropsychologie, diagnostika/fenomenologie, vedlejší účinky a otázky zdravotní péče, epidemiologie, funkční kapacita a psychosociální výsledky léčby, genetika, neurozobrazovací témata, neuropatologie, terapie. Dohromady zazněly stovky přednášek, nehledě na vývěsková sdělení. Paralelně běželo dvakrát denně sedm sympozií, každé o 10 přednáškách. Vyjímám ta nejzajímavější z nich.

Řada příspěvků byla věnována kognitivní rehabilitaci. Cella et al. prokázali pozitivní efekt na negativní symptomy, zejména na poruchy chování.

Guimond a Lepage studovali trénink pacientů v tvoření paměťových strategií. Tento jim pomáhá zlepšovat narušené paměťové procesy a má signifikantní vliv na celkový paměťový výkon.

Hargreaves et al. se opět zaměřili na CRT (cognitive remediation therapy), specificky na trénink pracovní paměti. CRT zlepšila epizodickou paměť u pacientů s psychózou; tato složka paměti je u psychotických pacientů nejvíce postižena.

Ho et al. se zabývali "theory of mind" (schopnost porozumění duševním stavům ostatních lidí). Tato schopnost je u pacientů s FES (first episode schizophrenia) a jejich zdravých sourozenců (zde v menší míře) narušena. Menší deficit ToM u sourozenců může být vysvětlen jako trait marker, který ukazuje na jejich genetickou dispozici k onemocnění schizofrenií.

Renders et al. studovali UHR (Ultra High Risk) pacienty a nalezli u nich narušení sociální percepce a dovedností v oblasti ToM ve srovnání se zdravými kontrolami. U těchto jedinců to může odrážet obtíže v porozumění narážkám při konverzaci, posouzení záměrů, přesvědčení a pocitů ostatních. To může přispívat k deficitu v sociálním fungování u pacientů s UHR.

Kahn et al. nalezli u pacientů s relativním poklesem IQ v průběhu času také výraznější úbytek mozkové tkáně ve srovnání s pacienty, u nichž nedošlo ke kognitivnímu úbytku v průběhu prvních let nemoci. Tato podskupina tedy může být odlišná jak klinicky, tak i geneticky.

Bellon et al. v zajímavém sdělení popsali schopnost trvalé transdiferenciace monocytů v buňky podobné neuronům, které připomínají lidské neurony v průběhu vývoje a také exprimují časné neuronální markery Tyto buňky replikují strukturální odpovědi nacházené u neuronů a připomínají nálezy z mozků pacientů se schizofrenií.

Lehrer et al. referovali o své studii sledující vztah vyššího věku rodičů a rizika pro BP (bipolární porucha). Pozitivní asociace byla nalezena u BP pacientů s výskytem psychózy v historii, ale ne u BP pacientů bez psychózy. S vědomím známého vztahu vyššího věku rodičů a rizika schizofrenie tyto výsledky ukazují na fenotypální expresi vyššího věku rodičů na psychózu jako takovou v oblasti Sz-BP spektra.

Webb et al, obdobně jako jiní, zkoumali subjekty v CHR (Clinical High Risk) pro rozvoj psychózy. Tento syndrom je pluripotentní s ohledem na možnou konverzi do psychózy vs. persistenci syndromu vs. remisi. Non-psychotická onemocnění nevznikla v průběhu sledování této skupiny častěji než u non-CHR pacientů. Naopak psychóza byla relativně specifická jako výsledek vývoje CHR pacientů.

Mizrahi předkládal výsledky, které ukazují na změněnou dopaminovou stresovou reaktivitu u UHR pacientů bez abúzu kanabisu i s abúzem. Nálezy nepodporují hypotézu zkřížené senzitizace, která předpokládá vyšší dopaminergní reaktivitu na stres u UHR pacientů s abúzem kanabisu. To může mít významné teoretické i klinické dopady týkající se úsilí zamezit nebo oddálit relapsy nebo konverze do psychózy u UHR jedinců.

Agid et al. ve své studii prokázali sníženou odpověď na antipsychotickou medikaci u druhé epizody. Schizofrenie je v poslední době popisována jako neurovývojové onemocnění, současná platnost neurodegenerativní teorie je ale možná, přinejmenším u pacientů s vyšším výskytem relapsů.

České zastoupení na konferenci tvořily 3 práce brněnských autorů (Dluhoš et al, Kašpárek et al, Zemánkova et al), 1 práce z NUDZ (Zaytseva et al.) a 1 práce z LF a FN Ostrava (Hýža et al.).

Zpracoval MUDr. Martin Hýža

Celá stať v dokumentu PDF

Čes a slov Psychiatr 2015;111(4): 204

Zpět